Adelá Součková: Počasí času

Adelá Součková: Počasí času 

vernisáž: 12.6, 18:00
výstava: 13. 6. - 22. 7. 2018
kurátorka: Eva Skopalová



Verum, sine mendacio, certum et verissimum:
Quod est inferius est sicut quod est superius,
et quod est superius est sicut quod est inferius,
 
ad perpetranda miracula rei unius.



Jak dole, tak nahoře. Nebeské děje a jejich vliv na události na zemi není jednostranný – jsou to i děje na zemi, které ovlivňují události na nebi. V kontextu současné ekologické krize, je vliv noosféry na atmosféru snad ještě markantnější. Smaragdová deska, základní text z 7.-9. stol. n. l., pojednává právě o takovém propojení mikrokosmu a makrokosmu: člověk je zrcadlem pohybu hvězd na obloze, ale sám se také aktivně podílí na vesmíru a jeho pohybech. Přistoupíme-li k hermetické metafoře doslovně, jsou to nebeské děje a jejich odraz na zemi – je to počasí, které nás ovlivňuje, ale i my ovlivňujeme to, jaké počasí bude. V těchto parných červnových dnech ekologické krize pozdního jara / časného léta jsme toho všichni svědky. Vztah mikro a makrokosmu je i politickým tématem, jak se jím zabýval Platón v Ústavě.[1] A možná podobně funguje i vztah času mezi přítomností, minulostí a budoucností. Právě tato globální témata v individuálním myšlení jsou tématem výstavy Adély Součkové, kdy intuitivní předpověď počasí v prostoročasu je symbolickou výpovědí o stavu naší každodennosti.

 

Times Weather, počasí času, je zdvojeným významem: anglické slovo pro počasí, weather, je odvozeno ze staršího weter, znamenající vítr či bouři. Latinský ekvivalent tempestas je však výrazem pro čas i počasí současně – tuto dvojakost si i dnes zachovávají románské jazyky. Lingvistické kódy v technokratickém světě ztrácejí své konotace a omezují se na holé denotace. A právě takový přístup k symbolům je vlastní Adéle Součkové. Proto staroanglické weter, vítr, můžeme chápat nejen jako neviditelnou prvotní příčinu zvratů v atmosféře, ale také emotivní bouři uvnitř nás. Starořecké personifikace větru, anemoi, byly spojovány, jak s přírodními cykly, tak jejich dopadem na lidskou psýché. Čtvero větrů, čtvero světových stran, čtvero lidských povah. Podobně jako alchymistické korespondence se nacházejí i v dílech Adély Součkové, která jejich symbolické významy taví v doslovnost jako se kámen mudrců proměňuje ve zlato. Předpověď počasí se tak náhle stává výkladem vnitřních pocitů a hurikán Tiamat, původní chaos v eposu Enúma Eliš, se stává doslovnou metaforou dneška.

 

Výstava má tak formu emblému, jež se váže k imperativu „Weigh Yourself“. Zvaž se, zvaž všechny své činy, své myšlenky. Gravitace táhnoucí nás k zemi, je tíhou našeho života. Zvaž tíhu své přítomnosti. Dílo Váha Adély Součkové nás nestresuje kily navíc, ale časem – je to přítomný okamžik, který obsahuje veškerou váhu minulosti. Jako obraz Marcela Prousta z knihy Hledání ztraceného času (À la recherche du temps perdu), ve kterém si jeho literární já namáčí piškotovou madlenku do lipového čaje, během čehož se mu v mysli zpřítomňuje minulost jeho dětství. Přítomnost je černá díra pohlcující čas okolo, proto i zde ostatní díla strhávají všechny své mytologické předobrazy do současnosti. Černá díra je totiž nejhmotnější objekt časoprostoru a ačkoli jej není možné pozorovat přímo, je lokalizovaný v souhvězdí labutě – Cygnus X-1, a to ne snad bez náhody: v labutím předsmrtném zpěvu se mísí klidná krása života i smrtelná křeč v jednom okamžiku.[2] Díla na výstavě Times Weather jsou pomyslné černé díry: pohlcují do sebe obrazy, symboly, mytologie minulosti a ukazují je v singularitě nyní.

 

Eva Skopalová

 

Adéla Součková pracuje s primárními gesty, proto je jejím médiem kresba (HBFK Dresden 2012-2016 / AVU Praha 2007-2014), která dává prostor nejednoznačnosti, ale i přímočarosti. Její díla jsou performativní, přesahující hranice média a vstupují do symbolických vztahů napříč sdílenou mytologií každodennosti. Mezi její poslední projekty patří On the Earth that Wakes up from a Restless Dream (České centrum v Berlíně, 2017), či The Virtual Cave and the Golden Cage (Zwitschermaschine Berlín, 2016), mimo výstavy se věnuje také performancím a knižní tvorbě. V současné době je finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.