Andrej Škufca, Black Market : Zero Hedge

ANDREJ ŠKUFCA: ČERNÝ TRH/BEZ OMEZENÍ

vernisáž  13. 11. 18:00

výstava potrvá do 1. 12. 2019

kurátor  Caroline Krzyszton

text Tjaša Pogačar

 

 

S hrdostí Vám představujeme Černý trh: bez omezení, který ztělesňuje koncept plně automatizované budoucnosti. Vytvořen se zřetelem na decentralizované sítě IOT, chrlící nemožné úkoly, a prodchnut duchem nejsofistikovanějšího parametrického designu, jedná se o vysoce integrovaný, sám sebe vyvíjející systém diferencovaných částí propletených do elektrických obvodů a zaplavovaných proudy informací mimo naší schopnost chápání. Automatizované krajiny, které odhalují fungování i těch nejpraktičtějších chytrých zařízení jako zóny s vyloučením lidských bytostí;udržují v pohybu mechanismy v hloubkách naftových vrtů, stejně tak je tomu na mořském dně a ve zdích našich měst a v exosféře, ohromné množství M2M komunikace vynechává a obchází hominoidy s binokulárním viděním obývající zemský povrch, zatímco se dívají na obrázky na obrazovkách. Čím víc technologie připomíná ekologii (nejedná se zde nic přírodního ani kulturního) a začleňuje se do komplexních celoplanetárních výpočetních systémů, tím neviditelnějšími se pro nás stávají její operace. 

 

 

Jestliže ještě před setkáním s jinakostí víme, jaký bude její vztah k nám, už předem jsme ji zatratili. Proto vás zde zanecháme s rašící strukturou s prchavými vlastnostmi a narůstajícím vlivem; její jednotlivé články a kvalita jejich vzájemných propojení jsou plozeny designem umožněným počítačem a na závěr materiálně ošetřena stejným způsobem jako automobilové součástky, autolakem, vazelínou, silikonem. Tato anonymní technologie se zatím neznámým využitím se zmocňuje logiky výstavního formátu tak drahého současnému umění – formátu historicky nápomocnému vytváření subjektivit nutných k moderním spotřebním ekonomikám – aby prováděla svou „hyperstiční“ černou magii, vymýtajíc tak poslední antropomorfní a /nebo antropocentrické zbytky z technologického designu. Technologická inovace vždy zrevidovala svou vlastní funkci. 

Je to jako kdyby už samořídící vůz vytvářel sám sebe a od té doby se lidský řidič stával zastaralým, už tehdy „když bylo potřeba použít svalu k ovládání trirémy“ (A. Leroi-Gourhan). Tendence technologie obejít a překonat svou vlastní instrumentálnost (pro lidstvo) přetrvala a motivovala dějiny pokusů o zastavení strojů nebo splynutí s nimi - s cílem zároveň udržet se u kormidla (nebo alespoň zůstat uvnitř kokpitu samořídícího auta) a směrovat vývoj technologie k lidsky orientovaným cílům a využitím. Černý trh: bez omezení nezaujímá ani techno-optimistickou ani techno-pesimistickou pozici, nepodřizuje se ani utopické ani dystopické vizi budoucnosti. Jestliže směřuje k integraci, pak do žádných budoucích techno-ekologických okruhů nevstoupíme v naší současné (fyzické, kognitivní, sociální) podobě. Jestliže předkládá technologicky řízenou emancipaci, jedná se o emancipaci technologií samotných. Černý trh: bez omezení zároveň rekonfiguruje (nebo spíš automatizuje) sázku avantgardy na transformativní potenciál nových technologií; synthetic zero očekává, že nic lidského z budoucnosti nevyvázne živé. 

Očekávání se zde naplňuje na vizuálně-materiální úrovni, svádění diváka, jehož centra pozornosti jsou trénována uhlazenými obrazy digitální ekonomie do vizuálně inženýrské situace: „Vizuálno je zde jenom náhražkou za to zatím nedefinované zintenzívněné pole činnosti, které vznikne na místě umění. / Teď už umění nejen interpretuje operace nejvyšší důležitosti – ale připojuje se k nim. Výzkum vesmíru. Plánování vojenských invazí. Mutace neuronových spojů. Tajné nadnárodní operace. Korporátní struktura a poradenství nepřátelského převzetí. Zajišťovací fondy. Výzkum kvantových počítačů. Procesy samoučení umělé inteligence. Prostory mezi slovy.“